detail aktuality
MMR ve věci zadávání veřejných zakázek nereprezentuje průběh jednání korektně a objektivně
ICT Unie uvádí na pravou míru tvrzení MMR o uskutečněném setkání se zástupci podnikatelských organizací pod názvem “Moderní a efektivní zadávání veřejných zakázek státem“, konaném 27. 2. v Akademii veřejného financování na adrese Pařížská 4, Praha 1. MMR tato tvrzení uvedlo ve stejný den ve své tiskové zprávě.
MMR neříká o průběhu jednání pravdu.
ICT Unie jako jeden z přizvaných účastníků kulatého stolu konstatuje, že tisková zpráva MMR zásadně zkresluje průběh proběhlého jednání a snaží se vyvolat dojem, že proběhlo ve shodě a je tudíž možné provést změnu zákona o veřejných zakázkách pozměňovacím návrhem poslance Ivana Bartoše.
To však není pravda.
Po úvodním slovu ministra Ivana Bartoše a náměstkyně pro oblast veřejných zakázek Leony Gergelové Šteigrové se prezident ICT Unie a viceprezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček zeptal, zda je skutečně toto jednání svoláno na téma „Moderní a efektivní zadávání veřejných zakázek státem“, což bylo uvedeno na pozvánce, nebo je svoláno jen kvůli obhajobě poslaneckého návrhu zákona poslance Ivana Bartoše na zřízení nekontrolovatelného horizontálního zadávání veřejných zakázek státními podniky. Konstatoval, že vítá diskusi na téma moderního zadávání veřejných zakázek, a že k tomu podnikatelský sektor v čele s ICT Unií již v roce 2016 zpracoval pro MMR podklad ve formě Metodiky pro zadávání veřejných zakázek v oblasti ICT. Ta ale doposud nebyla MMR vydána a ani o ní není se sektorem jednáno a diskutováno. Pokud je tedy kulatý stůl svolán na toto téma, pak jsou zástupci sektoru schopni a ochotni okamžitě zahájit společné práce na vydání takové metodiky, která tady dlouhodobě chybí a usnadnila by především zadavatelům veřejných zakázek, orgánům veřejné správy, postupovat efektivně.
Zdeněk Zajíček zároveň namítl, že pokud se jedná o poslanecký návrh poslance Ivana Bartoše, pak není takový návrh vládním návrhem a neprošel řádným připomínkovým řízením včetně toho, že k němu není zpracována RIA, což by v případě takového návrhu mělo být podmínkou, a to s ohledem na předpokládané dopady, které by mohly být jeho přijetím způsobeny. To bylo nakonec i součástí dopisu směřovaného na MMR od zástupců podnikatelských organizací jako jsou Hospodářská komora České republiky, Svaz průmyslu a dopravy České republiky, Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR, Asociace hotelů a restaurací ČR, ICT Unie, Asociace provozovatelů mobilních sítí, Česká asociace elektronických komunikací a Výbor nezávislého ICT průmyslu.
Zdeněk Zajíček také odmítl, že by to měl být sektor ICT, který má doložit, jaké bude mít připravovaný návrh zákona dopady do podnikatelského prostředí. Nesouhlasil ani s výtkou ze strany MMR, že podnikatelský sektor jen bezdůvodně straší. Konstatoval, že povinnost zpracovat souhrn dopadů (RIA) předkládaného návrhu zákona nebo jeho části je vždy povinností předkladatele. To splněno nebylo, a tudíž by bez toho neměl být pozměňovací návrh projednán a ani schválen. Dopady přijetí zákona se navíc netýkají pouze oblasti ICT. Zahrnuje i další podnikatelské sféry, kde zástupci ICT sektoru nejsou schopni identifikovat možné vlivy a distorze do tržního prostředí, jež návrh může způsobit. Na obhajobu svého názoru citoval Zdeněk Zajíček výňatek z Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace (RIA):
„3.6 V případě, že jsou v přehledu dopadů identifikovány vznikající nové a rozsáhlé dopady v uvedených oblastech, zpracovává se RIA. Těmito oblastmi jsou zejména:
a) státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty,
b) administrativní zátěž pro orgány veřejné správy,
c) náklady plynoucí z regulace pro podnikatele a občany,
d) konkurenceschopnost,
e) ekonomické a právní vztahy jak mezi orgány veřejné správy, tak i soukromými subjekty.“
Zdeněk Zajíček zdůraznil, že především do oblasti konkurenceschopnosti a ekonomických a právních vztahů jak mezi orgány veřejné správy, tak i soukromými subjekty, tento pozměňovací návrh bezesporu výrazně zasahuje. Zpracovat RIA je proto nutné a potřebné, aby se případné pochybnosti rozptýlily.
V závěru svého úvodního vystoupení Zdeněk Zajíček opět připomněl, že před novelou zákona, která by měla zavádět horizontální zadávání zakázek veřejnými zadavateli, by bylo účelné zpracovat analýzu a strategii role státních podniků přinejmenším v oblasti ICT. Mělo by být totiž zřejmé, co budou státní podniky v oblasti ICT na trhu vykonávat a jakým způsobem. To stále není zcela jasné. Je proto nanejvýš žádoucí, aby tato diskuse skončila před přijetím poslaneckého pozměňovacího návrhu Ivana Bartoše.
Navíc upozornil na to, že zbývající část novely zákona, která souvisí s implementací evropské směrnice, je z pohledu dopadů bezrozporná a není důvod, proč by nemohla být schválena, aby nedošlo k problémům se lhůtou pro její včasnou implementaci na národní úrovni.
S návrhem na vydefinování rolí státních podniků přišla opět ICT Unie již v letech 2021/2022 na jednání s tehdejším vládním zmocněncem pro digitalizaci. Na základě těchto jednání je v pokročilém stadiu zpracovaný dokument, který by mimo jiné ukázal, zda je nutné pro naplnění jejich rolí měnit zákon o veřejných zakázkách nebo postačuje současná právní úprava. Zdeněk Zajíček zároveň předem vyloučil, že by přesvědčením ICT sektoru bylo, že všechny zakázky má dělat jen soukromý sektor. Stanoviskem sektoru ICT je, že je naopak žádoucí, například z důvodů kybernetické bezpečnosti byly některé dodávky a služby zajišťovány státními podniky. Je však nezbytné, aby bylo jasné, co dělají státní podniky podřízené DIA a co jednotlivé podniky podřízené resortům. Je to důležité proto, aby nedocházelo k duplicitám nebo dokonce k soutěži mezi státními podniky o zakázky napříč veřejnou správou. K tomu by pozměňovací návrh poslance Ivana Bartoše mohl směřovat.
Na podporu svých argumentů Zdeněk Zajíček opakovaně ocitoval z důvodové zprávy k předloženému pozměňovacímu návrhu:
„1.6.6 RIZIKO NENAPLNĚNÍ HORIZONTÁLNÍ SPOLUPRÁCE
Vzhledem k tomu, že státní podnik podřízený DIA by měl dodávat ICT služby celé veřejné správě, nebo alespoň všem organizačním složkám státu, je bez fungující právní úpravy umožňující nákup v režimu horizontální a vertikální spolupráce (bez výběrových řízení, mimo režim zákona o zadávání veřejných zakázek) tento záměr velmi ohrožen. Čím lépe a šířeji se naplní možnosti horizontální spolupráce v rámci státní správy i samosprávy, tím větší benefity z celé transformace vzejdou. Této oblasti je nutné jít maximálně vstříc a podpořit ji v co možná nejširší míře, protože zde platí přímá úměra oběma směry.“
Toto odůvodnění podle názoru Zdeňka Zajíčka jen potvrzuje, že je zájmem státního podniku podřízeného DIA poskytovat služby napříč veřejnou správou, ale není pak jasné, komu a za jakých podmínek budou dodávat ICT služby další státní podniky a jaké služby bude moci dodávat soukromý sektor. Proto je nejdříve nutné jasně definovat roli DIA, jí podřízeného státního podniku a také dalších státních podniků, pokud se nepočítá s jejich zrušením a převedením jejich činností pod DIA resp. jí ovládaný státní podnik. Vzhledem k tomu, že na jednotlivých resortech se nepočítá se zrušením státních podniků v oblasti ICT (někteří zástupci těchto vybraných státních podniků jako SPCSS, Cendis, NAKIT byli jednání přítomni) je pak otázkou, co budou a jakým způsobem na trhu poskytovat, respektive co, komu a jakým způsobem budou poskytovat v případě orgánům veřejné moci.
Na toto úvodní slovo Zdeňka Zajíčka týkající se zpracování RIA reagoval ministr Ivan Bartoš, že se jedná o krizovou situaci srovnatelnou s přijímáním legislativy v době války na Ukrajině v souvislosti s humanitární a energetickou krizí. Vůči tomu se Zdeněk Zajíček ohradil. Namítl, že není možné srovnávat energetickou a humanitární krizí s novelou zákona o zadávání veřejných zakázek a už vůbec ne s pozměňovacím návrhem poslance Ivana Bartoše, kdy zde přinejmenším neexistuje žádná časová tíseň. Dále poznamenal, že pokud je pozměňovací návrh důvodem k naplnění kompetencí DIA, je možné zvolit méně rizikové a invazivní řešení, které nezpůsobí distorzi na svobodném trhu dodávek zboží a služeb pro veřejný sektor. Na to pan ministr Bartoš uvedl, že RIA pro zákon o veřejných zakázkách byla zpracována při jeho schvalování v roce 2016 a není nutné ji tedy nyní dělat, protože se jedná jen o drobnou úpravu zákona uskutečněnou v souladu s příslušnou směrnicí EU.
K otázce metodiky zadávání veřejných zakázek jsou podle vyjádření ministra Ivana Bartoše připraveni se sejít. To je možné udělat až po přijetí zákona, protože to s novelou zákona bezprostředně nesouvisí.
Na návrh, aby nejdříve byla zpracována analýza a strategie role státních podniků v oblasti ICT, bylo ze strany ministra Ivana Bartoše a jeho týmu odpovězeno, že to je věc, která je určitě potřeba, ale taková diskuse bude probíhat až po schválení zákona, neboť pozměňovací návrh to neovlivňuje. Naopak prý přijetí pozměňovacího návrhu může takové diskusi prospět.
Tyto argumenty nejsou však podle názoru zástupců ICT Unie a dalších zástupců podnikatelských organizací relevantní, protože je
1) absurdní argumentovat tím, že před 6 lety byla zpracována RIA úplně k jinému návrhu zákona, než je nyní předkládán. Navíc metodika RIA přijatá vládou mluví zcela jasně ve prospěch zpracovávání RIA i pro novely zákonů včetně zásadních pozměňovacích návrhů,
2) potřeba vzniku metodiky veřejných zadávání veřejných zakázek v oblasti ICT dána i bez ohledu na předložený poslanecký pozměňovací návrh, který by měl umožňovat nekontrolovatelné horizontální zadávání,
3) nutné z mnoha dalších ohledů a potřeb vypracovat analýzu a strategii činností a rolí státních podniků v oblasti ICT, a to zejména z důvodů kybernetické bezpečnosti, provozování cloudových služeb a zajištění centrálně sdílených ICT služeb v eGovernmentu.
V další části debaty vystoupili opakovaně naši zástupci, a to místopředseda představenstva ICT Unie Vlastimil Palata, členka představenstva Zuzana Fialová a náš právní zástupce Tomáš Biem. Zástupci představenstva ICT Unie znovu apelovali na posloupnost prací, které by měly předcházet přijetí pozměňovacího návrhu zákona poslance Ivana Bartoše, a to zejména zpracování analýzy a strategie činnosti a rolí státních podniků v oblasti ICT a zpracování RIA k návrhu pozměňovacího návrhu. Ve svých vystoupeních mimo jiné uváděli konkrétními příklady nefunkčních modelů při činnosti státních podniků v některých zakázkách, které mohly být soutěženy řádně na trhu a přinesly by větší efekt než nesoutěžené a nepovedené in-house zakázky.
Tomáš Biem zpochybnil tvrzení zástupců MMR, že stanovisko Evropské komise plně podporuje podaný pozměňovací návrh poslance Ivana Bartoše. Jeho velmi podrobný výklad k otázce stanoviska komise k příslušným ustanovením zákona, pozměňovacímu návrhu a výkladu směrnice vedl k tomu, že si zástupci ministerstva a jejich právní zástupci (JUDr. Havlová) vyžádali písemné stanovisko, ke kterému by pak zaujali své písemné stanovisko.
Závěrem lze konstatovat, že k žádné shodě o dalším osudu pozměňovacího návrhu zákona poslance Ivana Bartoše se sektorem ICT, který jsme společně s Hospodářskou komorou a Svazem průmyslu a dopravy a dalšími zástupci podnikatelských organizací reprezentovali, nedošlo.
Je zjevné, že poslanec Ivan Bartoš chystá novelu důležitého zákona, která nenaplňuje tezi o slibované transparentnosti zadávání veřejných zakázek, ale naopak povede k tomu, že bude docházet k častějšímu zadávání veřejných zakázek do státních podniků se zcela zjevnou chutí tak činit z jednoho místa a pro celou veřejnou správu, což však není realistické s ohledem na velmi úzkou specializaci příslušných agendových systémů na jednotlivých resortech.
Po několika pokusech za minulých vlád o realizaci centrálních nákupů a centrální zadávání veřejných zakázek se ukázalo, že povětšinou takové zakázky nejsou buď vůbec uskutečněny nebo vedou k prodražení či prodloužení celého procesu zadávání a realizace zakázky. Navíc tu hrozí u in-house zakázek do státních podniků nemožnost porovnávat cenovou nabídku státního podniku s jinou možnou relevantní nabídkou na trhu, protože se do soutěže komerční subjekty nebudou moci přihlásit, respektive in-house zadáním budou ze soutěže vyloučeny. Za celkové narušení tržního prostředí by pak byla „soutěž“ o dodávku a provoz systémů mezi jednotlivými státní podniky. To by ale ve svém důsledku v průběhu času vedlo k definitivní destrukci volné soutěže a svým způsobem k opětovnému vzniku státních „socialistických“ podniků.
Negativní příklady:
To, kam vede in-house zadávání veřejných zakázek, můžeme nyní sledovat v podobě zakázky na tzv. Czech POINT 2.0. A citujme přímo ministra vnitra Víta Rakušana a jeho náměstka:
“Jakmile jsem dostal informaci, že NAKIT zakázku i přes opakované sliby nedokáže splnit a požaduje za ni víc peněz, ministerstvo vnitra zakázku zastavilo,” uvedl k případu Vít Rakušan (STAN).
A stejně vidí situaci i jeho náměstek Lukáš Kolářík: “Ukázalo se, že NAKIT má problémy s dodáním díla.“ (zdroj: neovlivni.cz)
ICT Unie proto vyzývá vicepremiéra a ministra Ivana Bartoše k dalšímu jednání o moderním a efektivním zadávání veřejných zakázek, vydání Metodiky pro veřejné zakázky v oblasti ICT a metodické podpoře veřejné správy při zadávání těchto zakázek ze strany odpovědných státních institucí. Zároveň ho ICT Unie vyzývá k vytvoření analýzy a strategie role státních podniků v oblasti ICT služeb, která by určila, v jakém uspořádání mají státní podniky v oblasti ICT služeb působit (celoplošně, resortně). A také v jakém rozsahu služeb, aby bylo zřejmé, v kterých oblastech a v jakém rozsahu se mohou o zakázky ucházet podnikatelské subjekty.
Česká republika potřebuje otevřené, přehledné a předvídatelné konkurenční prostředí. Jinak můžeme mít v dohledné době disfunkční tržní prostředí nejen v oblasti ICT služeb.
Vlastimil Palata
Místopředseda představenstva ICT Unie