Hlavní projekty:

Kalendář akcí:

březen
Po Út St Čt So Ne
9 01 02 03 04 05 06 07
10 08 09 10 11 12 13 14
11 15 16 17 18 19 20 21
12 22 23 24 25 26 27 28
13 29 30 31 01 02 03 04

HLAVNÍ MENU

Pracovní skupiny > e-Generace > Digitální (ne)důvěra v Česku

V užívání a poskytování veřejných digitálních služeb okupuje Česká republika v rámci Evropské unie spíše spodní patra žebříčku. Počet uživatelů e-governmentu zůstává daleko za unijním průměrem. Téma digitální transformace v Česku rezonuje poměrně dlouho, přesto je tempo digitalizace výrazně pomalejší, než by se dalo očekávat. Možnost řešit požadavky a životní situace s úřady elektronicky a nemuset čekat ve dlouhých frontách na poště se ve 21. století jeví jako něco zcela automatického a samozřejmého. Nabízí se otázka, z jakých důvodů jsme v tomsto směru pozadu a „kde to vázne“.

Jak se říká, nic není černobílé. Mohli bychom se tu bavit o nedostatečné politické vůli, ignoraci doporučení ze strany EU a předních českých IT firem či neefektivním zacházení s rozpočtem, ale o tom tento článek není. Pro to, abychom se kamkoliv posunuli, je třeba si uvědomit, že stát tvoříme my - lidé, kteří v něm žijí. A to, jakým směrem se ubírá, je do velké míry naše zodpovědnost. Bez toho, abychom zaujali vůči digitalizaci alespoň o málo pozitivnější postoj, to totiž nepůjde. Zde se dostáváme k hlavní myšlence - k posunu směrem kupředu s největší pravděpodobností potřebujeme zapracovat na změně našeho uvažování a do určité míry i naší mentality, což je bezesporu nelehký úkol.

Co je vlastně hlavním důvodem odmítavého postoje mnohých? Je to nedostatečná IT gramotnost? Neochota se učit novému? Nebo jsou snad klíčovým faktorem pozůstatky myšlenek z minulého režimu? S první zmíněnou variantou by do určité míry mohly souviset i limity školství, které je mnohými v tomto směru považováno a označováno za podfinancované. Pro spoustu vyučujících bylo velkým šokem nastolení online výuky. Náhle zjistili, že jim činí problémy i úkony, které by proškolení pracovníci označili za základní. Zprostředkování kvalitní výuky, která se bez obtíží vyrovná té "normální", je tak pro spoustu pedagogů problém doteď. Ale nedivme se jim, zejména pro starší generaci musí být náročné se s touto situací a razantní změnou vyrovnat.

Neochota učit se nové věci, strach ze změn a vybočení ze "starých pořádků" jsou vlastnosti, které jsou pro mnoho lidí v ČR také typické. Ke novotám přistupujeme obecně mnohdy spíše negativně a míváme tendenci setrvávat v procesech, které jsou zajeté a nezřídka bohužel i dosti neefektivní. Ve svém okolí se často setkáváme s tvrzeními, že obor IT jako takový je pro lidi neuchopitelný a abstraktní.

Důvodů, proč zaujímá určitá část české populace k digitalizaci spíše negativní postoj, bychom našli určitě ještě celou řadu. S touto společenskou náladou se však dá pracovat. Klíčem k úspěchu je podle nás o věcech s lidmi komunikovat, snažit se být, zejména vůči starší generaci, shovívaví a aktivně vyhledávat relevantní informace. Pokud se nám toto bude dařit, určitě se ze spodních pater žebříčku v oblasti digitalizace posuneme o něco výše.

Karolína Koldová, ICZ